Narodila jsem se 23. června 1951 v Brně. Po absolvování gymnázia na Slovanském náměstí jsem začala v roce 1969 studovat filozofii a historii na brněnské filozofické fakultě. Ve třetím ročníku jsem byla zatčena a odsouzena za distribuci letáků k nedemokratickým volbám. Po propuštění jsem už nemohla dostudovat a pracovala jako úřednice.

Jako jedna z prvních v roce 1976 jsem podepsala Chartu 77 a v roce 1986 se stala její mluvčí. V roce 1978 jsem spoluzakládala Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, od roku 1987 pak byla mluvčí iniciativy Polsko-československá solidarita.

Po roce 1989 jsem působila jako poradkyně ministra práce a sociálních věcí. V roce 1996 dokončila magisterské studium českého jazyka a literatury a pracovala jako redaktorka, později jako vedoucí Městského centra sociálních služeb. V letech 2001 až 2007 jsem zastávala funkci zástupkyně veřejného ochránce práv Otakara Motejla, v letech 2014 až 2020 jsem pak působila jako ombudsmanka.

V letech 2008–2013 předsedala Českému helsinskému výboru (čestná funkce), v letech 2008 až 2011 jsem byla za Českou republiku členkou Evropského výboru pro zabránění mučení. V roce 2002 mne prezident Václav Havel vyznamenal medailí Za zásluhy I. stupně. Dále jsem držitelkou Ceny OSN za obranu lidských práv, ceny Alice Garrigue Masarykové udělované velvyslancem USA a Velitelského kříže Řádu za zásluhy Polské republiky. V roce 2018 mi francouzský prezident Emmanuel Macron propůjčil nejvyšší státní vyznamenání Řád čestné legie v hodnosti rytířky.

„HANKA“

Pro Annu – neboli Hanku, jak jí říká rodina a přátelé – byl celoživotním vzorem její otec Jaroslav, vysokoškolský učitel, politický filozof, významný aktér reformního hnutí v roce 1968 a polistopadový ministr.

V roce 1974 se Hanka provdala za Petra Uhla, s nímž má tři děti, Pavla, Alexandru a Michala, a sedm vnoučat. Její dcera Saša vzpomíná, že i v nejtěžších dobách, kdy byl otec ve vězení, dokázala Hanka vytvořit v rodině atmosféru bezpečí. Intenzivní péče o blízké je samozřejmou součástí Hančina života dodnes a její aktivity na podporu rodinné péče se tedy opírají nejen o profesní poznatky, ale hlavně o silnou osobní zkušenost.